Univerzita třetího věku
Cesta do minulosti s environmentální archeologií
Začínáme 1. října 2025!
Zveme Vás do kurzu univerzity třetího věku (55+), který bude věnován pohledům pod povrch. Doslova i obrazně. Vydejte se na dobrodružnou výpravu časem s vědci PřF JU!
Zkusme si představit, co po nás na této Zemi zůstane za 500, nebo třeba za 5000 let. Nepochybně pouze mlhavé stopy, většinou uložené pod povrchem terénu. Některým dílčím aspektům naší přítomnosti budoucí výzkumníci – budou-li nějací – nejspíš porozumí docela obstojně. Ale budou rozumět i našemu každodennímu životu, jestliže nebudou znát a chápat tu spoustu nenápadných, a přece důležitých jednotlivostí, ze kterých je upleten? Natož pak rozmanitému, složitě provázanému celku světa, který zdaleka nepatří jenom lidem, ale i nesčetným dalším živým a neživým tvůrcům a účastníkům?
Aktuálně jsme ve stejné pozici ve vztahu k dávno zaniklým světům, jako budou hypotetičtí „budoucí výzkumníci“ ve vztahu ke světům našim. Nerozumíme například duchovnímu světu dávných lidí, neznáme jejich vyprávění a písně, nedokážeme si představit jejich každodenní radosti a strasti. Jedině v drobounkých výsecích a s využitím analogie se sebou samými. Jenže co naplat, dávná minulost nás nikdy nepřestane fascinovat. Lidé odjakživa toužili porozumět stopám, které zanechává. A tak nezbývá, než abychom i my uposlechli volání a ponořili se do zkoumání pozůstatků po dávno minulých dobách. Klidně i s využitím nejmodernějších vědeckých přístupů.
Právě tady vstupuje do hry environmentální archeologie – obor, který se snaží pochopit dávné světy nejen skrze to, co vytvořil člověk, ale i skrze to, co ho obklopovalo. Zkoumá, jak lidé žili ve vztahu ke krajině, rostlinám, zvířatům, klimatu či půdě. Co jedli, čím topili, jak obdělávali svá pole, jak se přizpůsobovali přírodním změnám – nebo naopak jak krajinu měnili oni sami. Environmentální archeologie čte krajinu jako vrstevnatou kroniku, kde vedle nádob a kamenných nástrojů hrají roli i semínka, uhlíky, pylová zrna nebo třeba zbytky rybích šupin. Právě tyto nenápadné stopy nám mohou vyprávět příběhy o rovnováze, soužití, ale i o kolapsech, vyčerpání a adaptačních strategiích. Při troše pozornosti nám mohou nabídnout nejen vhled do minulosti, ale i zrcadlo pro naši současnost.
Pro ty, kteří se s námi chtějí vydat na tuto dobrodružnou cestu jsme připravili:
- cyklus 7 přednášek, praktických cvičení a jedné exkurze.
- přednášky na cca 1,5 hodiny (konec kolem 18:00)
- začínáme ve středu 1. října v 16:30
- cena kurzu je Kč 1.400,-
Témata jednotlivých přednášek:
1. Jak se dostat minulosti pod kůži (Michaela Ptáková a Petr Pokorný)
termín konání přednášky je 1. 10. 2025
Moderní archeologie je složitá „detektivní“ disciplína. Na cestě za poznáním si bere na pomoc nejrůznější metody přírodních věd. Čím dál častěji se ovšem stává, že jsou to sami přírodovědci, kteří formulují základní otázky spojené se studiem dávné minulosti. Splynutím dříve oddělených oborů – „humanitní“ archeologie a celé řady přírodovědných specializací (zoologie, botaniky, geologie, chemie, ekologie, atd.) - vznikla environmentální archeologie jakožto transdisciplinární, inkluzivní věda o minulosti. Zkoumá například, jakým způsobem si lidé v minulosti zajišťovali obživu, v jakých krajinách se pohybovali, jak působili na životní prostředí a přetvářeli ho, jaké prostředky k tomu využívali. A jak proměny životního prostředí naopak působily na ně. Ukážeme si na příkladech, jak takový environmentálně archeologický výzkum vypadá a k jakým zajímavým a užitečným poznatkům může dospět.
2. Neviditelní svědkové dějin: Starobylá DNA v archeologii a paleoekologii (Hedvika Synková)
termín konání přednášky je 15. 10. 2025
V přednášce se podíváme na fascinující svět starobylé DNA (aDNA) – neviditelného, ale mocného nástroje, který dnes pomáhá archeologům, antropologům, paleoekologům a dalším odhalovat tajemství minulosti. Dozvíte se, jak je možné získat DNA ze starých kostí, zubů, ale i ze zrnka půdy či zbytků rostlin. Ukážeme si, co nám genetické stopy vyprávějí o dávných civilizacích, vymřelých druzích i o tom, jak lidé v minulosti žili, jedli a putovali krajinou. Vysvětlíme si také, proč je práce s aDNA náročná, jaké metody se používají a proč i sebemenší znečištění může ovlivnit výsledky.
3. Zrnko po zrnku: Jak rekonstruujeme dávné chutě i krajiny (Michaela Ptáková, Veronika Komárková)
termín konání přednášky je 22. 10. 2025
Na první pohled vypadají nenápadně – malá semínka nebo třeba úlomky skořápek. A přece právě tyto drobné zbytky rostlin, dochované v archeologických vrstvách, dokážou vyprávět překvapivě bohaté příběhy o životě lidí v minulosti. Co jedli, co pěstovali nebo co sbírali v lese? Jaké plodiny upřednostňovali? V přednášce nahlédneme do světa archeobotaniky – oboru, který propojuje botaniku a archeologii – a představíme si, jak vypadá každodenní práce s rostlinnými makrozbytky. Nezůstane ale jen u slov: podíváme se pod lupu a na vlastní oči i ruce si vyzkoušíme, jak taková práce vypadá. Rozpoznáme rozdíl mezi jednotlivými druhy obilovin, a zjistíme, že i nejmenší semínko může nést překvapivě velké množství informací o životě našich předků – o jejich každodennosti, znalostech, potřebách i chutích.
4. Zvířecí kosti a zuby: archivy naší minulosti (Lenka Kovačiková)
termín konání přednášky je 5. 11. 2025
Zvířata obklopovala člověka odnepaměti, pomáhala mu v zemědělství, sloužila jako zdroj obživy nebo surovin, stála po jeho boku, aby měl společnost nebo se cítil v bezpečí. Z kosterních pozůstatků zvířat, objevených při archeologických výzkumech, dokážeme vyčíst nejen to, jak jsou staré a komu patřily. Můžeme jejich prostřednictvím odhalit různé činnosti, kterým se člověk v běžném životě věnoval, poukázat na druhy, které pro něj měly hospodářský či jiný význam, ale i na živočichy, kteří spolu s ním utvářeli prostředí, v němž žil, a kteří dnes v naší krajině chybí nebo jsou vzácní. Přednáška umožní nahlédnout do oboru archeozoologie, který pomáhá rozplétat fascinující minulost zapsanou ve zvířecích kostech a zubech. Vrátíme se v čase o několik stovek let nazpět, do středověku, do období, kdy docházelo k četným změnám ve společnosti i v krajině. Naše setkání v minulosti nebude pouze teoretické, ale společně budeme zkoumat i skutečné kosterní nálezy.
5. Co o minulosti prozradí dřevo, uhlíky a rostlinné mikrozbytky (Veronika Petrlíková, Kristýna Budilová)
termín konání přednášky je 12. 11. 2025
Jak je možné, že i nepatrné zbytky rostlin nám dodnes vyprávějí o každodennosti dávných lidí? V této přednášce se vydáme do světa, který není pouhým okem vidět, ale skrývá překvapivě bohaté informace. Ukážeme si, jak archeobotanici zkoumají zuhelnatělé i nezuhelnatělé dřevo a co se z těchto zlomků dozvídáme o krajině, hospodaření i zpracování dřeva v minulosti. Nahlédneme také do mikrosvěta fytolitů a škrobových zrn – mikroskopických rostlinných částic, které mohou přežívat v půdě, na nástrojích nebo v zubním kameni tisíce let. Díky těmto analýzám můžeme rekonstruovat nejen prostředí, ale i stravu a způsoby zpracování rostlin. Přednáška nabídne nejen teoretický pohled, ale i možnost si některé z metod analýzy vyzkoušet v praxi.
6. Jak vzniklo zemědělství? (Jaromír Beneš)
termín konání přednášky je 19. 11. 2025
Přednáška spojená s debatou nad problematikou nabízí úvod k soudobému pohledu na vznik zemědělství prostřednictvím paleoekologie a environmentální archeologie. Jsou probírány ekologické a společenské podmínky na konci poslední doby ledové, které vedly k přechodu od lovecko-sběračského způsobu života ke kultivaci některých rostlin a později k plnému zemědělství. Zvláštní pozornost bude věnována oblastem Předního východu, Číny, subsaharské Afriky a Evropy, kde je zkoumán vývoj klimatu, vegetace, člověka a jeho společenských struktur. V závěru bude polemicky řešena otázka, co vlastně zemědělství je a jak se pomocí metod environmentální archeologie pozná.
7. Žhavá přednáška (Petr Pokorný)
termín konání přednášky je 26. 11. 2025
Katastrofické lesní požáry minulých let, v domácích poměrech třeba ten „nejpopulárnější“ v Českém Švýcarsku, nám s brutální názorností připomněly, že nemáme všechno tak pěkně pod kontrolou, jak jsme se – možná – domnívali. Navíc se ukazuje, že směrem do budoucna, s probíhající proměnou klimatu a krajiny, jde o téma čím dál aktuálnější. Jakožto environmentální archeologové si v souvislosti s požáry klademe následující otázky: Do jaké míry jsou z dlouhodobého hlediska velké požáry „normální“? Jak souvisejí s klimatem, vegetací, a zejména s lidmi a jejich záměry? Na základě nejnovějších poznatků se pokusíme ukázat, jak to s požáry dlouhodobě bylo na území České republiky. Téma se nakonec ukáže jako závažnější a politicky výbušnější, než to na první pohled vypadá.
Exkurze – proběhne ve středu 8.10. (Martin Pták, Petr Pokorný, Michaela Ptáková)
V rámci exkurze do se vydáme za poznáním minulosti přímo do jihočeského terénu – a pod jeho povrch. Navštívíme archeologickou lokalitu, kde si představíme, jak probíhá archeologický výzkum. Poté se pustíme do povrchového sběru na zoraných polích, kde budeme hledat stopy dávného osídlení v podobě keramiky či štípané industrie. Nakonec pomocí ručního vrtáku odebereme sedimenty, v nichž budeme zkoumat přírodní i kulturní vrstvy krajiny. Ukážeme si, jak různé druhy stop dohromady skládají obraz života, který tu probíhal před stovkami či tisíci lety.
Doprava bude zajištěna, čas upřesníme.
Pro více informací pište:
